je sousloví vesměs pohádkové, proto ním náš příběh začít nemůže.
Pohádky jsou totiž vymyšlené od hlavy až k patě, ale náš příběh jest pověstí a jak je známo, pověsti mají jakýsi pravdivý základ. A tak je tomu i v našem případě...
Každý jistě zná příběhy o našem praotci Čechovi, jak objevil tuto zemi medem a strdím oplývající; o kněžně Libuši, která prorokovala Praze slávu pětadvaceti hvězd se dotýkající, taktéž jistě každý ví, kdo že to má krátký rozum. Pamatujeme si je, stejně jako třeba Bivoje, Horymíra či Šemíka, aniž bychom je sami zažili. Známe je pouze z vypravování, a to především od jakéhosi Jiráska Aloise. A to i přesto, že ani tento muž tyto činy nezažil.
Přesto - i v dnešní době - žije kdosi, kdo tohle všechno zažil. Výrok, že žije, je pravdivý dle našeho názoru na život - chápeme-li význam slova žít jakožto tlukot srdce a funkci všech orgánů těla - pak ano, opravdu žije. Jenže stále spí.
Aby bylo jasno - tento stařec se jmenuje také Alois a jeho zaměstnáním už pár set let je práce vrátného a správce vnitřních prostor hory Blaník, která je, zcela mimochodem, ve své oblasti špičkou mezi vrcholy.
Jak praví jistě notoricky známá pověst o Blanických rytířích, až bude Čechům nejhůře, hora se otevře a celé vojsko se svatým Václavem včele vyjede ven a roznese nepřítele na kopytech.
A to je právě práce Aloise - celé vojsko v případě nebezpečí vzbudit, otevřít jim bránu a zařídit, aby klisna svatého Václava škobrtla o zázračný meč Brunclíkův. Totiž - bez něj by Blanická armáda nikdy neměla šanci nepřátele porazit. Meč, který na povel "Všem nepřátelům země české hlavy dolů" tento pokyn opravdu provede, je zcela zásadní k vítězství nad nepřáteli v bombardérech.
Ostatně - Blaničtí rytíři nejsou na světě jedinou pověstí, kde kdesi číhá celé vojsko, aby svému národu pomohlo, až mu bude nejhůře. Takové pověsti jsou naopak velice časté - v Německu, na Slovensku, i mimo Evropu, zkrátka po celém světě.
A protože jde o činnost řádně dlouhodobou, už kdysi vznikla jakási instituce, která se stará o chod a správu těchto budov a vojsk. Jde o tzv. MINISTERSTVO SPÍCÍCH ZÁLOH. A takovéhle instituce, včetně právě MSZ, občas dělají inspekce.
Inu, inspekce se každý bojí - a co teprve Alois, když se dozví, že mu inspekce zaklepe na skálu každým okamžikem a on, u svatého Václava, nemůže vojsko ani probudit?!
Vyjde jeho náhradní plán? Dokáže sehnat nové Blanické rytíře "na záskok?" A kdo z dlouhé řady uchazečů to bude, kdo si odnese Brunclíkův meč a stane se tak právoplatným Blanickým rytířem, tedy alespoň na ten pouhý jeden rok?
Na odpověď si můžete počkat do 23. května. Anebo se přidejte ke mně a věřte se mnou, že to budou ti nejlepší.
